O mně

Zdeněk "Hobbo" Tocháček

horský průvodce, instruktor lezení, instruktor lyžování, cykloprůvodce, bushman :-)

Ahoj. Zdar. Rád cestuji. Rád fotím. Rád sportuji.

Jen tak se nerozpustím, umím přežít. Leckde. Tak jsem to spojil. Jsem profesionální horský průvodce, instruktor lezení na skalách i umělých stěnách, instruktor lyžování, cyklistický a MTB průvodce, průvodce cestovního ruchu. Říká se mi Hobbo.

Miluji Francii, Provence, Bretagne, Chamonix, Queyras, Écrins..., na dovolenou jezdím na Korsiku, mám rád Rakouské Alpy i Kavkaz, hory Albánie (Prokletije, Theth, Lurës, Qafë-Shtamë), Rumunsko (Banát, Vâlcan, Godeanu, Retezat, Parâng, Căpăţâni, Făgăraş), Slovinsko, Slovensko, Skotsko, Švýcarsko, Itálii, Norsko, Polar Circle ...

... Austrálii, Mexico, Nový Zéland ...

Hory a kopce jsou nádherné všude na světě!

Jestli jste dočetli až sem...

... tak díky! 

Tyto stránky nejsou jen o profesní nabídce, ale i o osobním příběhu. 
Pokud vás to stále zajímá, pouštím se do vyprávění...

Jmenuji se Zdeněk Tocháček, 

narodil jsem se v Brně, o sto let a šest dnů později jak John Griffith Chaney. V Brně jsem taky většinu života žil. Domovem je mi ale chaloupka uprostřed nádherných skal v malé vesničce na vysočině - v Bohuňově. Zde žili můj dědeček s babičkou, odtud pocházel táta, tady jsme trávili léta a víkendy, tady jsme lezli v rozvázaných teniskách po skalách a hráli si na indiány. Tady jsem vyrostl, tady jsem byl vychován, tady je má duše. Pak jsem ale taky bydlel na Šumavě, ve Vídni, v Praze, Krkonoších, zase v Brně, a teď v Ostravě.

Chodil jsem do školy, propadl z češtiny, maturoval s vyznamenáním, byl v pionýru, byl na vojně, dělal čtyři vysoké školy, žádnou nedodělal - Austrálie, Mexiko, Norsko, Francie, Rumunsko, Albánie... svět venku byl vždycky nějak přitažlivější. Přírodou a touláním, lesem, skalami a řekami jsem posedlý myslím tak od 10-ti let, protože dřív si nepamatuju. Byl jsem zapáleným vedoucím dětských tábornických oddílů - to pak plynule přes několik zaměstnání přešlo v práci průvodce nejen pro cestovní kanceláře. Aktivním pohybem v "outdooru" se zabývám asi od roku 1990, horolezením cca od roku 2000, od roku 2010 mám licenci Horského průvodce. Akreditaci "Instruktor lezení na umělých stěnách" jsem získal v roce 2016 a "Instuktor skalního lezení" v roce 2017.

Co je to "Hobbo" 

"Hobo" je americký výraz pro tuláka. Termín vznikl ke konci 19.století na severozápadě USA pro dělníky bez domova putující krajem. Společensky pod nimi stáli "trampové", kteří v kontrastu s hoboes pracovali jen z donucení, a ještě níže "bums", kteří nepracovali vůbec. Hoboes putovali za prací (či jen pro radost z toulání) načerno na transkontinentálních vlacích - naskakovali za jízdy na vagóny, plošiny hytláků, smetadla parních lokomotiv, podvozkové tyče vagónů... Jejich životní filosofií bylo: "rozhodni si svůj vlastní život - dělej to, co dělat chceš". Vyznávali svobodu, volnost, toulání, čest, měli vlastní etický kodex. Dodnes je to aktivní hnutí. Více pro zvědavce říká Wikipedie: Hobo 

A proč já a Hobo? Jo, tulák jsem. Ale naskakoval jsem někdy na rozjetý transamerický vlak? 
Ne, doposud jsem neměl tu čest :-) To bylo tak...

Bylo nebylo, aneb jak jsem přišel k Hobbovi

Dětská historka. Infantilní :-) Za devatero lesy a spoustou let, ty voe na základní škole, jsme s klukama četli kdeco dobrodružnýho... taky tak i Jacka Londona a knížku Cesta, vyprávějící o jeho tuláckém období - i Jack London byl hobo. Já měl k železnici v dětství blízko... bydleli jsme kousek od Židenickýho nádraží, táta dělal u dráhy... kouzelná "režijka" byla doma. Takže když jsem chtěl popustit uzdu toulavé krvi, popojel jsem vlakem jednu dvě zastávky za Brno, a pak jsem se po kolejích vracel zpět... abych nezabloudil, bylo mi tak 10 :-) Mapa mi tenkrát ještě nic moc neříkala, a navíc mě štrádování cestičkami podél kolejí bavilo...

No a jednou, když jsem vzal nějaký kluky spolužáky s sebou, jeden z nich povídá: "hele, ty seš úplně jako voni, ty seš hobo!!!" ... No, to by byla hezká historka, jenže sama o sobě nic neříkající - na základce jsme byli každou chvíli něco, tááám bylo Tarzanů, Oldšetrhendů, RobinHůdů... ;-)

To až později, na střední škole, na zimním vandru někde na Vysočině, jsem tuhle historku vyprávěl Michalovi - jednomu z mých dodnes úplně nejvíc nejlepších kamarádů. Ten mě přivedl mezi partičku senzačních lidí - S.T.O. Pavučina, sdružení tábornických oddílů, prostě práce s dětma - výlety, soutěže, hry, uzlíky, ohníčky, tábory... Dlouhé roky (asi 15) jsem tam pak taky působil jako vedoucí. O tom, jaká to byla báječná a šťastná léta plná dobrodružství a kamarádství, nemá cenu mluvit.

Důležitý je to, že když mě Michal tenkrát poprvé přivedl na klubovnu, rozrazil dveře ;-) postavil mě doprostřed asi 50ti lidí a povídá: "tohle je Hobo" :-)

No a bylo to.

Jinak mě už nikdo neřek, já na to začal slyšet, dětičkám se to líbilo... byly roky, kdy jsem zapomínal jak se jmenuju doopravdy... a mnoho z mých přátel to neví dodnes ;-)

A životní filosofie, hodnoty a touha po dálkách pravých "hobos" je mi natolik blízká, že se ani dnes své přezdívce nebráním - nosím ji rád.. :-) 

Pro úplný pořádek bych měl asi na závěr dodat, že ono "Hobbo" s dvojitým "bé" jak se podepisuju dneska, vzniklo celkem nedávno (2008) kvůli internetovému virtuálnu, kde se už několik jednobéčkových hobos vyskytovalo.

Toť vše, howg. Ahoj Hobbo.

Kdo jsem?

Člověk, podívejte.

... a už mi nikdo nikdy nemůže vyčítat, že nejsem na žádných fotkách ;-)

Líbí se vám můj příběh?

Chcete se potkat, něco podniknout a zažít nějaké dobrodružství?